Lot 106

Pravoslav Kotík (1889 - 1970) ŽENA NA BALKONĚ

Když v roce 1927 připravoval Pravoslav Kotík v Rudolfinu svou první velkou samostatnou výstavu, bylo mu necelých čtyřicet let. V té době za sebou měl bezmála dvacet let výtvarné činnosti, třináctiletou zkušenost středoškolského profesora na reálkách v Praze, Turnově, Nové Pace a Mladé Boleslavi, spolkovou účast v Mánesu, Umělecké besedě, Sociální skupině HoHoKoKo a účast na dvaceti skupinových výstavách. K tomuto výčtu je nutné přičíst též opakované návštěvy Francie, které malíř od roku 1924 pravidelně podnikal. Právě pařížský pobyt měl pro Kotíka povahu nezbytné zkušenosti, jež pro jeho tvorbu znamenala silný výtvarný impuls. Po návratu z Paříže nastal v jeho umělecké tvorbě významný posun. Klíčovým momentem Kotíkovy umělecké geneze se stalo přijetí picassovské lekce a její osobité uplatnění v malířském projevu, jímž se do určité míry završilo klasicizující období, datované lety 1920–1924. Do této vývojové fáze patří i olejomalba s názvem Žena na balkoně, která svou vyjadřovací formou - nesoucí se v duchu kubistické tvarové redukce a fauvistické barevné škály - přímo navazuje na pařížskou zkušenost. Navzdory proměnám výtvarného jazyka zůstává středobodem Kotíkovy tvorby člověk – ústřední motiv, k němuž se umělec trvale vrací. Pouze kulisy venkova zde nahradily ty městské.