Lot 159

Zbyněk Sekal (1923 - 1998) MADONA

Zbyněk Sekal patří k umělcům středoevropské generace šedesátých let, a patrně k těm nejtajemnějším. Jeho dílo vznikalo v širokém časovém rozpětí od přelomu třicátých a čtyřicátých let až do roku 1997, kdy mu několik měsíců před smrtí nemoc už nedovolila pokračovat v tvorbě. Sekala – podobně jako Piesena – zajímala intelektuálnější práce s materiálem založená spíše na dialogu a procesu hledání, na zkoumání prostorových vztahů a snaha po vytvoření řádu. Neztotožnil se naplno s žádným hnutím, tendencí ani skupinou a zůstal výrazným solitérem. Po studiích na UMPRUM v ateliéru F. Tichého, kde se seznámil například s Mikulášem Medkem a Stanislavem Podhrázským se brzy zařadil mezi nejzajímavější české autory padesátých a šedesátých let. Od roku 1970 žil ve Vídni, kde jeho tvorba prošla dalším pozoruhodným vývojem. Reliéfní obrazy, tzv. skládané obrazy, které vznikají od roku 1962, považuje spíše za jiný prostředek malby, a je zřejmá prvotní inspirace surrealistickou asambláží, která vyhozené a poničené předměty uvádí do nových souvislostí. Jeho dílo se projevuje neobyčejnou hloubavostí a propracovaností. Tuto řemeslnou pečlivost vykazuje i předkládané výjimečné dílo Madona, kde sevřenost a uzavřenost díla koexistuje stejnou měrou jako prostor otevírající se naší kontemplaci. Dílo je zajímavé i figurálním námětem, neboť ty se oproti 50. letům vyskytují spíše vzácně. O Sekalově tvorbě, kterou Werner Hofmann charakterizuje jako kategorii mezi-prostoru, píše: „Jejich ambivalence nemá nic společného s onou magičností objektů, docilovanou bizarními rekvizitami – tady vězí hloubka v povrchu, v prostém materiálu se ukrývá nehmotný rozměr, 'aura' vyvěrá z věcnosti.“ Odhalením skryté plochy, se odkrývá i nitro. V nabízením díle autor manifestuje osobitý projev toho, jak nakládat s hmotou a zlomky našeho světa. K dílu je přiložen odborný posudek PhDr. Rey Michalové Ph.D.