Lot 06

Hugues Sambin (1520 - 1601) (okruh) IMPOZANTNÍ MANÝRISTICKÝ PŘÍBORNÍK

Hugues Sambin díky rozmanitosti svých zájmů a šíři talentu coby truhlář, architekt, dekoratér, hydraulický inženýr a rytec zůstává charakteristickou postavou umění francouzské renesance a manýrismu. Měl trvalý vliv na ornamentální repertoár druhé poloviny 16. století. Při práci na zámku Fontainebleau ve čtyřicátých letech 16. století se seznámil s kánonem italské renesance (Sebastiano Serlio), kde si osvojil koncepci disegno. Toto teoretické východisko umožnilo Sambinovi prostřednictvím skic zkoumat možnosti uměleckého ztvárnění architektury a nábytku. Své realizace soustředil do oblasti Burgundska, Franche-Comté a Dijonu. Při pobytu v Lyonu v roce 1572 vydal významný sborník 36 rytin s názvem „Œuvre de la diversité des termes dont on use en architecture“, který pro svou fantaskní imaginaci dodnes představuje pozoruhodné dílo určené pro architekturu klasického vzoru. Pracoval na mnoho vlivných zakázkách pro aristokracii, např. guvernéra Lucemburska či krále Karla IX. Jeho nezaměnitelné sofistikované a bohatě ornamentální kompozice měly vliv i za hranicemi francouzského království. Typickými prvky jsou u Sambina palmety, stylizované florální motivy, vejcovité lišty, maskarony, a především karyatidy se stylizovanou figurací. Za zmínku stojí výstava věnovaná Sambinovi v Musée National de la Renaissance na zámku Écouen, která se konala mezi lety 2001 a 2002, a která vzbudila zájem o tuto postavu odbornou veřejností.

Nabízený impozantní a zcela výjimečný kus nábytku označovaný dressoir pochází z období Haute Époque ve Francii patrně z oblasti kolem města Dijon. Během druhé francouzské renesance (cca 1540–1600) se v nábytkářství vyprofilovaly dvě hlavní školy s velmi odlišným přístupem, Lyonská škola a Dijonská (burgundská) škola. Zatímco spíše umírněná Lyonská škola preferovala nízký reliéf a architektonickou přísnost, Dijonská škola se vyznačovala bohatou řezbou s pestrými motivy. Nabízená ukázka burgundské školy je charakterizovaná řezbou v horní polovině s celkem pěti alegorickými postavami žen, pro Sambinovu tvorbu typicky oděné v plášti. Figury sloužící jako karyatidy vykazují plejádu atributů odkazující na symboliku motivů kulturních (zrcadlo, loutna) a zvířecích (želva, opice, jelen, orel a pes). Dolní polovina je tvořena třemi napůl lidskými a napůl zvířecími bytostmi s groteskní výrazovou typikou maskaronů. Opakující se mytologický motiv na nábytku ztvárňuje Hippocampa, bájného zvířete v podobě mořského koně, který má přední polovinu těla okřídleného koně a zadní polovinu těla ryby. Mimo to je nábytek zdoben motivy hojnosti a četnými figurálními reliéfy vysoké řezby uplatňující stylizaci typickou pro estetiku Huguese Sambina.

Nabízený kabinet prošel restaurováním patrně od 20. let 19. století, v době, kdy předrevoluční estetika ancien régime zažívala revival. Bylo vyměněno dřevo v základně horní poloviny nábytku včetně vnitřku dvou zásuvek. Kování je – dle stop po starším umístění – patrně též pozdější. Nedochovaly se též nohy příborníku, které byly nahrazeny lvími packami. Pozdější zásah lze nalézt v modifikaci horní části v úložný prostor padacími dvířky. Lit.: Hugues Sambin: Un Créateur au XVIe siècle (vers 1520–1601). Paris, 2001.