Lot 29

TERČ Z OBDOBÍ BIEDERMEIERU

Nejstarší střelecké společnosti jsou v českých zemích doloženy již v 17. století, svůj zlatý věk však prožívají od konce 18. a zvláště během 19. století. Od „střelby ku ptáku“, kdy střelci mířili na ptačí figuru, se ve stejnou dobu postupně přechází na střelbu do malovaných terčů. Ty byly nejednou vytvořeny uznávanými malíři (E. G. Doerell aj.), takže mnohdy ani nezamířily na střelnici, ale rovnou jako ozdoba na zeď do střeleckých kluboven a střílelo se pak na méně nákladný terč. Zájem o střelecká klání byl obrovský – účastnila se jich aristokracie, měšťané, ženy i duchovní. Soutěž vždy nemusela vyhrát nejpřesnější střela, v některých případech vítězila ta nejhlubší. Zrovna tak nemuselo jít pokaždé o vítězný zásah co nejvíce do středu, dárce terče sám mohl určit, na co v daném vyobrazení se má mířit, a cíl se proto posouval různými směry. V 19. století byly střelecké společnosti, uniformované a vedené po vojensku, v podstatě hlavním nositelem spolkového života (pořádaly i plesy, přednášky, ohňostroje aj.) v etnicky německých městech českého pohraničí. Z něj nepochybně pochází i v aukci nabízený soubor tří střeleckých terčů z počátku 19. století. V tomto případě se jedná o terč o rozměrech 110 x 103 cm, ve spodní části datovaný 3. červnem 1810, kdy proběhla střelecká soutěž. V části horní je jméno dárce (Peschka). Narýsované kruhy jasně ukazují na úkol dosáhnout zásahu co nejblíže středu terčové plochy. Kruhový výjev uvnitř terče představuje medvěda, na kterého útočí jiná zvířata, dva psi a dva plazi, přičemž jejich počínání komentuje německý nápis v horní části kruhu: Sie wissen nicht, was sie thun (Oni nevědí, co činí), jasný poukaz na poslední Kristova slova (Odpusť jim, Pane, oni nevědí, co činí). Podoba medvěda svědčí o tom, že autor toto zvíře příliš často neviděl. Hornatá krajina v pozadí může být imaginární, ale může také znázorňovat pohraniční pásmo českých hor (Krušné hory?) a tím terč zasazovat do místa svého vzniku. Podobné terče jsou dnes ceněnými exempláři v tuzemských muzeích i na zámcích, do aukcí se dostávají poměrně zřídka. Jejich hodnota je násobná – kromě umělecké a estetické i vysoká historická, jelikož jsou tichým svědkem dávno zaniklé společenské zábavy honorací předminulého století.