Lot 108

Vincenc Makovský (1900 - 1966) LĚŽÍCÍ ŽENA

Vincenc Makovský se ve svých plastikách dopracoval až na pomezí abstrakce, v níž jednotlivé objemy lidského těla zbavil popisnosti a nahradil ji až monumentální hmotou. Autor experimentoval se sádrou, kamenem, bronzem i asamblážovými materiály jako tkanina, papír či vosk, své představy formoval jak do trojrozměrných objektů, tak do vysokých nebo nízkých reliéfů. Důležitými mezníky v Makovského rané kariéře byly vstup do spolku Mánes (1931), zastoupení na přelomové výstavě Poesie (1932) a spoluúčast na první výstavě Surrealistické skupiny (1935). Původní plastika je datovaná do přelomu dvacátých a třicátých let a dnes se opukový originál s měděnou plechovou hranou a vetknutou železnou kramlí nachází v Národní galerii v Praze, pod názvem Ležící žena. Autor v něm uplatnil kubistickou analytickou metodu, díky níž zásadně narušil tradiční figurální formu. Ženský akt rozčlenil do soustavy oddělených, tvarově zjednodušených fragmentů. Reliéfu předcházela kreslená skica Kompozice, patrně ještě z pařížského pobytu. Nabízený reliéf představující jedno z vrcholných děl českého meziválečného sochařství získal předchozí majitel od dědiců autora.