Lot 149

Josef Šíma (1891 - 1971) BEZ NÁZVU

„Myslím, že pro malíře jsou blesk, oheň a světlo elementy, jimž se nikdy nesmí vzdálit,“ napsal Josef Šíma v roce 1959 v dopise svému příteli. V kresbách z pozdního období své tvorby dospívá malíř ke druhému vrcholu uměleckého vývoje. Postupně z nich mizí odkazy na viditelnou realitu či konkrétně rozlišitelné předměty a autor se noří do samotné podstaty bytí. Vrací se k prvotnímu chaosu – k dosud neorganizované, beztvaré hmotě, z níž se rodí první archetypální tvary a neurčité zárodky forem. Kresbu prostupuje jemný, chvějivý opar světla, jenž se rozlévá po celé ploše papíru. Šíma tak navozuje dojem, že dílo je utvářeno z těkavé, vibrující energie. V kresbě z roku 1962 je tato energie koncentrována do elipsoidních objemů, které levitují podél pomyslné středové osy kompozice. V pravém dolním rohu se nachází signatura a datace: J. Šíma 62 a kresba je opatřena samostatným dedikačním přípisem: ,,Milostivé paní Božkové uctivě Váš Šíma".