Lot 195

Jindra Viková (1946) PORTRÉT PŘED OKNEM

Kromě témat lidské tváře nebo lásky Viková soustavně zkoumá také například iluzornost reality a její pomíjivost: "Všechno je jinak a realita je často iluze, když se třeba na něco podívám, tak příště už to nevidím, jen o tom vím, a jsem si jista, že to tak je, abych další minutu zjistila, že je to pryč." (J. Viková). Takovou iluzí je i "Portrét před oknem". Něčím připomíná problém figury a pozadí, známý z gestalt psychologie. Vystouplý okraj "Portrétu" plní funkci rámu, je však zároveň součástí kompozice obrazu. Oko diváka je nuceno přeskakovat mezi těmito útvary, přičemž instinktivně dává přednost klasickému zobrazení; rám (v jakékoliv podobě) strhává pozornost dovnitř díla. Divák tak vidí buď obraz uvnitř rámu, nebo s obtížemi jeden celý obraz, nikdy však oba zároveň. Realita, stejně jako v chápání Vikové, neustále uniká.