Lot 52

Antonín Slavíček (1870 - 1910) KRAJINA OD KAMENIČEK

Z odborného posudku Prof. PhDr. Petra Wittlicha, CSc: "Pohled do dálky na mírné holé návrší s příčným úvozem a cestou, od něj vlevo žluté pole s hejnem hus. Zcela vlevo ve středním lánu výrazný plot vytvářející prostorový repusoár k poli. Modré nebe s lehkou bílou oblačností. Samotná malba, která vznikla po této rámařské akci, má charakter krajinářské studie. Skicy a studie slouží umělci aby získal stavební kameny pro velká plátna, ve kterých si lidsky osvojuje přírodu. Zde ho zaujal motiv úvozové cesty podřízený celku obrazu, který je budován pomocí jednoduchých barevných akordů žluté a modré, zelené a fialové a bílé a černé. Stíny v krajině naznačují, že jde nejspíše o krajinu podzimní. Malíř jakoby ilustroval to, co napsal roku 1903, po přesídlení do Kameniček, A. Gollové : " I slunce na ty táhlé kopce svítí - zdá se mi, že svítí nevesele. Všechno se topí v červenavém světle, ale je to jaksi ztrnulé a nehybné, bez radosti. Jsou to divné kraje horské." Při citlivém restaurování obrazu byly na nepohledové straně nosného rámu objeveny zajímavé přípisky tužkou, dokládající že nosný rám byl nejdříve použit jako vzor pro místního truhláře Ferdinanda Sokola, aby podle něho udělal asi pět nebo sedm dalších slepých rámů, které má " Zaslati na faru do Kameniček i s účtem". Slavíček se, jak známo, přátelil a dopisoval s kameničkovským farářem Janem Selicharem, takže i tato adresa je zcela důvěryhodná." Motiv polní cesty stoupající na návrší se stal hlavním tématem Slavíčkovy zralé krajinomalby. Opakuje se v mnoha variantách jako moderní symbol, vyjadřující se motivem stoupající cesty, na níž se pak začne objevovat  lidská stafáž, lidský úděl v konfrontačním sepětí země a oblačného nebe.